Vzpomínky

Karel Plíhal

1:VlG#astní krví slunce kreslí nD#ma skla oken krajinky,
Fmodevšad se na zem snesly D#utahané vzpomínky,
G#otvírám jim do předsíně, zD#mouvají si botičky,
hnFmed se ženou do kuchyně nD#a slaninu s vajíčky.
R:Každá mFmá jméno hC#olky, se kterD#ou jsem někdy chG#odil,
každá znFmá všechna přC#ání, co jsem zD#a ta léta mG#ěl,
každá vFmí, kdy jsem pC#omáhal a kdD#y jsem zase škG#odil,
každá z nFmich je tou lC#áskou s velkým D#eL.
2:Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili,
snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily,
vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat,
dokud nás čas nezažene jít se řádně nasnídat.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:15:20.864+00:00
Výsledky hledání: